Na začátku kriketové vášně byla korupce

Jan Bartošík"To bude na dlouho, sešli se dva kriketošílení Češi," vysvětluje do telefonu Honza Bartošík své ženě, že se asi trochu zdrží. Rozhovor je právě v polovině - rozebíráme v něm budoucnost kriketu v Česku, stejně jako kuriozní způsob, jakým se k němu dostal nynější hráč B-týmu Pražského kriketového klubu.

Jan Bartošík: Někdy v roce 2010 mě požádal kamarád, který právě připravoval diplomovou práci na téma korupce ve sportu, jestli bych mu nepomohl s vyhledáváním témat. Tehdy právě vrcholila kauza korupce v Pakistánském národním týmu. Hned napoprvé jsem si všimnul, že existuje uřčitý intelektuální rozdíl mezi tím, jak se vyjadřují hráči kriketu ve srovnání třeba s fotbalisty. Během následujícího roku mě kriket postupně pohlcoval, až jsem se rozhodl, že bych si ho mohl zkusit také zahrát.

Jakým způsobem proběhlo tvoje "draftování"?

JB: V Praze v tu dobu existovalo už několik zavedených klubů - já jsem si vybral ten nejstarší, tedy Prague Cricket Club, a co nevidět jsem se ocitl uprostřed ostrého zápasu, když klubu pro zranění vypadl jeden z hráčů.

Jaký je tvůj největší kriketový úspěch?

JB: (Chvíli soustředěně přemýšlí.)

Tak jinak, kdy sis kriket nejvíce užíval?

JB: Tak to bylo bezpochyby během našeho turné po Anglii, v Sussexu, což byla pětidenní série zápasů a následujících "exkurzíJ do anglických hospod.

Vyhráli jste tam vůbec něco?

JB: Jeden zápas jsme dotáhli až k remíze...

Jak se ti podařilo postupně propracovat do B-týmu?

JB: Od roku 2012 v Praze dochází k pozvolné renesanci kriketu, zejména díky přílivu IT specialistů - našich budoucích spoluhráčů z Indického subkontinentu. V roce 2013 nás v klubu bylo už zhruba 30, tak jsme se prostě rozdělili na dva týmy. A-tým sbírá trofeje a tituly - my jsme na to všechno ostatní.

Kriket dnes v Česku hrají především cizinci. Co myslíš, že je třeba udělat, aby se do hry zapojili i Češi? Vždyť my jsme přece historicky pro každý šílený nápad - viz třeba rozvoj ledního hokeje z nuly za minulých sto let.

JB: Myslím, že nejdůležitější je prosadit kriket jako sekundární sport. A to ne nijak plošně, ale přesvědčit prostě jednu dvě školy, aby se kriketu intenzivně věnovaly. Na jejich pozitivní zkušenost by potom mohly navázat další, ideálně třeba nějaké sportovní gymnázium nebo některá z českých univerzit.

Autor: Marek Prorok

Honza Bartošík během rozcvičování

Kriketová fotogalerie

Top