Liga gentlemanů

Anglii zachvátila kriketová horečka a v Česku se díky kriketovým apoštolům rozběhl první soutěžní ročník.

Autor: Marek Prorok, Foto: Tomáš Krist

LIDOVÉ NOVINY, 16. 9. 2005, magazín PÁTEK

Rychlostí automobilu rozjetého mimo obec se na mě řítí kriketový míček. Těsně přede mnou přistane na zemi a odrazí se nečekaným směrem, takže mine připravenou pálku, s jejíž pomocí chráním malou dřevěnou branku za svými zády. Padá mi kámen ze srdce. Přežil jsem první nadhoz v reprezentačním dresu své země, v historicky vůbec prvním mezistátním utkání České republiky, k němuž jsme si přizvali celek Slovenska.

Po několika dalších nadhozech se mi dokonce podaří míček trefit a získat první bod (run neboli přeběh). Krátce poté mi bohužel na oči spadne čelenka, kterou jsem si nasadil pod přilbu. Přicházíme o dva body, protože odmítám běžet naslepo, abych se trapně nestrefil do kolegy, který utíká opačným směrem.

Po několika hodinách hry velkolepě vítězíme rozdílem 75 přeběhů. Mých osm bodů se v celkovém skóre 109 ztrácí jako příslušníci kriketových národů v české kotlině. Ovšem, kolegové z našeho národního týmu mají mnohem více natrénováno. Pro mou nominaci totiž postačilo, že jsem držitelem českého pasu a vím, co je to zlatá kachna (v kriketové terminologii - být "vyautován" už po prvním nadhozu). Byli jsme nakonec rádi, že tato dvě jednoduchá kritéria splnilo alespoň jedenáct občanů České republiky - tedy předepsaný počet hráčů jednoho kriketového mužstva.

Impérium v Čechách

Foto: Tomáš Krist, Lidové novinyV našem hlavním městě se kriket hraje od roku 1996, kdy skupinka nadšenců z anglicky mluvících zemí založila Pražský kriketový klub. Jeden z apoštolů kriketu Honza Corness (jeho otec pochází z anglického hrabství Staffordshire, matka je z Prahy) se nechal slyšet: "V srpnu jsme podruhé v řadě zvítězili nad pražským Výběrem Asie, minulý víkend jsme přivítali anglický kriketový klub Kentských kavalírů." Jádro týmu tvoří cizinci usazení v Česku, z nichž někteří jsou tak dobří, že by mohli hrát v zahraničních ligách. Čechů v bílém je zatím jako šafránu. V Praze není pro kriket hřiště, takže se musí hrát na louce na Vypichu, kde se ani potřebný úzký pruh uprostřed hřiště nedá kvůli ochráncům přírody urpavit do požadované absolutní roviny, takže míček občas odskakuje dost divoce.

Zmiňovaného loňského prvního utkání Česka proti Slovensku se zúčastnili také Lukáš Fencl a Michal Tavlaridis. "Kriket je mnohem komplexnější a náročnější na odhad a koordinaci, a přestože není na první pohled tak akční jako baseball, dokáže být ještě napínavější," říká Lukáš, někdejší český reprezentant v baseballu. Zamlouvá se mu, že kriket je také společenskou událostí. Se svou elegancí nemá mezi ostatními sporty obdoby, snad až na golf (pro Lukáše příliš snobský) či šachy (trochu málo akční).

Lukáš Fencl je prvním Čechem v historii, který v kriketovém zápase uhrál 100 bodů, což se odbornou terminologiíí označuje jako "století". V současné době se chystá na studium v anglickém Exeteru a během letního turné s Pražským kriketovým klubem po Británii už dostal nabídku na angažmá do jednoho z ostrovních klubů.

Michal Tavlaridis je podobně jako Honza ze smíšeného manželství. Jeho otcem je Čech a matkou Řekyně, z čehož mu ovšem na rozdíl od Honzy žádné kriketové výhody neplynou. "Řekové hrají kriket ještě méně než Češi," konstatuje s úsměvem Michal, který se k tomuto sportu jako většina spoluhráčů dostal díky svému anglofilství.

Jedním z jejich trenérů je Australan Scott Page, který v Praze žije 9 let a živí se jako realitní makléř. Kriketem doslova dýchá a kde může, dělá mu osvětu. "Letos jsme každý pátek trénovali studenty na English College v Praze. Jsme také zváni na tábory, kde obvykle děti slyší o kriketu poprvé, ale pak je hra strhne natolik, že nepřestanou hrát, dokud se zcela nesetmí."

Scott Page je spoluzakladatelem druhého pražského klubu, Prague Bohemians. Když se k nim přidal výběr Indické ambasády a kriketový klub Hradce Králové, bylo letos konečně možné zahájit první ročník regulérní České ligy, kterou s přehledem vyhrál nejstarší Prague Cricket Club právě před Pražskými Bohemians.

Jako sex

Zatímco v Česku se kriket teprve staví na nohy, ve své kolébce Anglii dosahuje věku Eliny z Čapkovy Věci Makropulos. Hraje se tam už více než tři sta let a spolu s fotbalem a rugby tvoří trojku nejpopulárnějších sportů. A v posledních dnech Anglii zachvátila bez nadsázky kriketová horečka. již 18 let totiž v nejprestižnější kriketové soutěži The Ashes dominují Australané a letos měli Angličané po dlouhé době šanci je porazit a titul přivézt opět domů.

V neděli 28. srpna po šesté hodině večerní, kdy se Anglie ujala vedení 2:1 na zápasy (celkem se hraje 5 zápasů, z nichž jeden trvá až pět dní), sledovalo kriket na anglickém televizním programu Channel 4 necelých osm a půl milionů diváků, což bylo více než kolik se jich dívalo na finále britského Velkého bratra.

Angličané nakonec svou bitvu o Británii dovedli ke slavnému vítězství. V posledním pátém zápase, který skončil toto pondělí, dokázali uhájit remízu, což znamená, že na senzačním výsleku 2:1 se už nic nezměnilo (dva nerozhodné zápasy se do celkového výsledku nezapočítávají). Éra australské absolutní nadvlády nad kriketovým světem je u konce.

Na kriketu je úžasně vzrušující, že se vše může obrátit vzhůru nohama během několika minut. Stačí jedno deštivé odpoledne a zápas, ve kterém jste měli od začátku převahu, skončí kvůli nepřízni počasí nedohraný - tedy remízou. Jindy strávíte na hřišti od rána do večera pět horkých dní a do poslední minuty není jasné, kdo se nakonec bude radovat. Něco podobného se stalo ve druhém letošním zápase v Birminghamu. Anglie získala 589 bodů, Austrálie 587. Po hodinách a hodinách dramatických zvratů stačil Austrálii jediný dobrý úder k vítězství v zápase. Angličanům pro změnu stačilo vyřadit posledního australského pálkaře. Nakonec se po infarktovém závěru radovali Angličané. Tento příklad nám pomůže vysvětlit výrok jistého sázkaře: "Sázení na kriket je jako několik hodin nepřerušovaného sexu." (Nutno podotknout, že autor výroku měl na mysli zkrácenou, tedy pouze jednodenní verzi kriketového zápasu).

Pravidla kriketu zná v Česku jen několik zasvěcenců a ani tento článek se jimi nemůže detailně zaobírat. Pro základní představu postačí zdůraznit, že kriket je něco zcela jiného než kroket. Kriket je v podstatě předchůdcem amerického baseballu. Principem je odpalování míčku, který směrem k pálkaři vrhá nadhazovač. Oproti baseballu však nadhazovač může míček hodit nejprve do země, což umožňuje nejrůznější formy nepředvídaných odrazů. Pálkař svou pálkou ochraňuje dřevěnou branku za sebou, kterou se nadhazovač pokouší zbořit. Na rozdíl od americké hry pak rovněž může míček odpalovat kterýmkoli směrem, tedy i do stran a za sebe.

V prach se obrátíš

Anglickou kriketovou horečku posledních dní, kvůli níž řada fanoušků zapomněla i na fotbal, dobře ilustruje fakt, že proslulý trenér fotbalového Manchesteru United Sir Alex Ferguson dal přednost návštěvě kriketového zápasu mezi Austrálií a Anglií před úvodním zápasem fotbalové Premier League v nedalekém Wiganu. Ostatně vedle slavného fotbalového stadionu v Manchesteru se ve čtvrti Old Trafford nachází neméně velkolepý kriketový svatostánek s kapacitou 19.000 diváků, před nímž během srpnového utkání s Austrálií postávalo dalších 15.000 fanoušků, kteří se dovnitř už nedostali.

Souboje Anglie s Austrálií - v současné době dvou nejlepších týmů světa - mají bohatou historii. V roce 1882, kdy Angličané poprvé prohráli na domácí půdě, ženy hráčů spálily dřevěné kriketové branky, popel uložily do urny a novinář Reginald Shirley Brooks celou záležitost opatřil nekrologem: "S oddanou vzpomínkou na anglický kriket, který skonal 29. srpna 1882 v Londýně. Odpočívej v pokoji. Tělo bude zpopelněno a ostatky převezeny do Austrálie".

Foto: Tomáš Krist, Lidové noviny

 

Kriketová fotogalerie

Top