Kriket přichází na scénu

Určitě jsem na kriket narazil mnohem dříve, ale prostě si na to nepamatuji. Je to jako s tím člověkem z buše, kterého vzali doprostřed víru moderního velkoměsta, a když se ho večer zeptali, co všechno viděl, odpověděl, že by ho nikdy nenapadlo, že jeden člověk může unést tolik banánů.

Jinými slovy, všechny ty neóny, hluk, auta a náklaďáky pro něj byly do jisté míry neviditelné. Když však spatřil člověka s dřevěným vozíkem přeplněným trsy banánů, najednou vzniklo spojení něčeho známého s něčím novým.

Tak nějak podobně jsem nebyl schopen zaregistrovat kriket až do onoho večera v anglickém Doveru, kdy jsme se s kamarády Angličany vrátili z hospody do mého prázdninového bytu. Musel to být silný zážitek, protože jsem ho do detailu popsal ve své první (dosud nevydané) knize Tři muži ve psu / Three Men in a Dog:

Seděli jsme na koberci mezi plechovkami a připravovali hřiště.

"Kriket mám rád, protože je to jedna z mála her, v níž můžeš zcela legálně terorizovat svého soupeře," pravil George.

Nedostali jsme se toho dne k výkladu pravidel, a přesto se mi podařilo rozdrtit všechny přítomné soupeře, což je mimochodem další neklamnou známkou úpadku anglického kriketu.

(Po jednom debaklu s Novým Zélandem se pojišťovací společnost Cornhill rozhodla skoncovat s finanční podporou anglického kriketového mužstva. Jeden čtenář Timesů pak v dopise šéfredaktorovi předvedl typickou ukázku anglického humoru. Psaní sestávalo z jediné věty: "Sire, měl jsem za to, že společnost Cornhill chce být nablízku vždy, když nám hrozí nějaká katastrofa!")

Ale zpět ke hře: vše, co jsem pochopil, bylo, že musím, jsem-li na vidličce, odpálit vršek od limonády co nejdále do pole, a naopak, když nadhazuji, měl bych se pokusit srazit soupeřovu prázdnou plechovku od piva.

Vidlička se ukázala být ideální alternativou kriketové pálky a divím se, že se ještě nezačala používat i mezi profesionály. Odpaly létaly vysoko nad hlavami soupeřů a můj náskok narůstal.

Při nadhazování jsem se naopak záhy naučil využívat speciálních falší, podporovaných zvláštní konstrukcí umělohmotného víčka.

Mí spoluhráči se během zápasu chovali jaksepatří gentlemansky: souhlasnými povzdechy a komentáři odměňovali mé zdařilé akce a nesouhlasným mručením doprovázeli chyby.

Potíž byla v tom, že jsem naprosto nedokázal rozeznat úspěch od neúspěchu. Jednou jsem se do míčku netrefil a byl jsem označen za morálního vítěze ("well left"), podruhé jsem se netrefil, a měl jsem prý namále ("well bowled").

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kriketová fotogalerie

Top